News Reader.info

Globalizace zasahující dnes všechny sféry života jednotlivce i společnosti je dynamický a nejednoznačný proces. Na jedné straně nabízí solidaritu mezi národy a lidmi, může sloužit

spravedlnosti a míru a pomáhat sdílení duchovního a materiálního bohatství, šířit vznešené a konstruktivní ideje a hodnoty. Na druhé straně globalizace „poznamenaná hříchem, jak dnes často

vystupuje, tíhne k prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými, mocnými a slabými; posiluje boj o moc, o růst zisku a hedonismus. Se svým voláním po dekonstrukci základů existence ničí

dědictví vysoké kultury, spirituality a lidské důstojnosti, jako je nepodmíněné právo na život (potrat, eutanázie, eugenetika…). V některých oblastích světa dochází k projevům jakési

iracionální post-modernity, vedoucí dokonce k animalizaci člověka a humanizaci zvířete,“ píší ve společné analýze současti evropští a afričtí biskupové.

Za této situace vyvstává základní role náboženství, totiž uctívání Boha, ve kterém člověk vstupuje do vztahu k Počátku  konci dějin a celého vesmíru. Právě v tomto vztahu člověk nachází

poslední smysl své pozemské cesty, jejíž vyústěním není „rozplynout se“, nýbrž Završení a Plnost. V uctívání Boha zároveň člověk nachází morální směr, cestu k životu v Dobru, a tedy také k 

dobrému životu, čteme v prohlášení biskupů.

Na druhé straně afričtí a evropští biskupové varují před destruktivním charakterem některých ideologií, jako je pansexualismus a gender, které ohrožují institut manželství a rodiny.

Důsledkem těchto názorů se společnost stále více atomizuje a nedostatek trvalých vztahů odsuzuje mnoho lidi k osamělosti.  První obětí těchto zhoubných teorií jsou mladí lidé, proto

biskupové zmiňují svá velká očekávání spojená s příští synodou. Negativní aspekty globalizace  vyžadují aktivní a odvážnou bdělost kněží, zasvěcených osob, laiků a všech věřících a lidí

dobré vůle, zdůrazňují dále biskupové.

Za svůj vlastní úkol, „jakožto biskupové a nástupci apoštolů“, považují afričtí a evropští biskupové shromáždění ve Fatimě především důraznou podporu rodiny a její výchovné role, a to jak

prostřednictvím osobních kontaktů, tak skrze dobré užívání sdělovacích prostředků.  Jak podotýkají, nezapomínají přitom na obranu chudých, nemocných, marginalizovaných a slabých, která –

dodávají – není fakultativní, nýbrž je imperativem.